venku
a takhle píše kámoška:
sama we tme
venku prsi a ja si broukam
pisnicku svy duse a smutne koukam
zavru oci a vybavim si pohled
ten skrz stromy v parku co zkrasluje muj svet
zvuk vody v rece pod kamennym pritelem
v tehlech chvilich zazni klid proudici tvym telem