zimní sny

Jiří Dědeček

Když sebou o zem šlehne sníh,
mé sny jsou subtilní jak
Tvoje černé cvičky,
dělají tlapky po polích,
jsou samý pláč a samý smích,
hned pletou copánky a
hned zas pletou smyčky.

Když za oknem se zmítá mráz,
bezmocně zemdlenými
do skla tepe křídly,
mé sny jsou samý splín a špás
a ráno se mi vstává snáz,
když ani sny mi kousek
z Tebe nenabídly.

Než mě však do dne vzbudí
umělé dýchání,
sním s probodnutou hrudí
v transfúzi svítání.
Uťaté horizonty plavou
v červených bystřinách,
sním s prostřelenou hlavou
v provlhlých peřinách.

Když tuhne všecko mimo rtuť,
i uši jezevčíkům
mrazem trčí vzhůru,
má lásko, chvíli se mnou buď,
s Tebou má sen tak sladkou chuť,
že bez Tebe se mění
v hořkou noční můru.

Když sebou o zem šlehne sníh,
vyhřezlé červánky mi
suplují Tvou něhu,
jateční úsměv na rtech Tvých,
syrové maso v závějích,
masíčko, maso bílé,
skryté v rudém sněhu.

mikrom

mikrom

Roman Mikulka aka mikrom. Ajťák, opravář, programátor samouk, elektrotechnik, koloběžkář a geocacher. Více na samostatné stránce O mně.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

2 × three =