lucidity – ovládej své sny

Lucidity nebo též lucid dreaming je označení pro sny, které snící jako sny odhalí. Pokud k tomuto prozření dojde, otevírá se snícímu možnost do děje snu aktivně zasahovat nebo ho přímo utvářet. Takové schopnosti jsou ovšem výsadou zkušených lucid dreamerů – netrénovaný člověk se většinou po tomto zásadním zjištění probouzí a ztrácí tak možnost alespoň na chvíli jednat naprosto svobodně bez ohledu na fyzická omezení a rizika nebo společenskou neúnosnost svého chování.

Fenomén lucidity je znám a popisován už poměrně dlouhou dobu. Pravděpodobně vůbec nejstarší doložená zmínka o lucid dreamingu pochází z pátého století od svatého Augustina. Východní mystika ovšem luciditu znala daleko dřív a přiznávala jí značný význam, o čemž vypovídá například Tibetská kniha mrtvých. Vesměs všechny esoterní nauky pohlížely na lucidity jako na velmi podstatný a obohacující prožitek mystických kvalit. Moderní psychologií ovšem lucidita není považována za nikterak důležitý jev, který by si mezi sny zasloužil zvláštní pozornost. Během posledního století se sice objevilo několik publikací věnujících se lucid dreamingu – ty se ovšem o výraznější rozšíření obecného povědomí o tomto jevu nezasloužily. V sedmdesátých letech dvacátého století se systematickému výzkumu lucid snů začal věnovat psycholog Stephen LaBerge. Výsledky své mnohaleté práce shrnul v knize Lucid dreaming (1986), která je dosud považována za zásadní dílo celého oboru. LaBerge se svými výzkumy zasloužil o značnou popularizaci tématu.

Spánek se podle převládajících EEG vln dělí na 5 fází, které se navzájem liší i dalšími fyziologickými projevy. První čtyři (I-IV) jsou označovány jako NREM (nonREM) fáze. Fáze III a IV jsou charakteristické zvýšenou intenzitou delta vln – jsou proto také označovány jako delta spánek. Pátým a z hlediska lucidity nejvýznamnějším spánkovým stavem je REM spánek. Zkratka REM (rapid eye movement) značí, že v této fázi dochází ke zvýšené aktivitě očních svalů. Všechny fáze se během noci cyklicky opakují se snižující se periodou. První REM fáze nastává přibližně 90 minut po usnutí a trvá 5–20 minut. Délky REM cyklů během noci stoupají až na jednu hodinu. LaBerge ve své spánkové laboratoři zjistil, že k téměř všem lucid snům dochází právě během REM spánku.

Alespoň jeden lucid sen někdy zažila většina lidí. Značná část z nich ovšem tyto sny zakouší zcela výjimečně a nahodile. Navíc se většinou bezprostředně po odhalení snu probouzí, aniž by si lucidity stačili náležitě užít. Naštěstí existují účinné techniky, jak frekvenci, délku a kvalitu lucid snů zvýšit. Asi nejprostším a intuitivně každým objeveným způsobem, jak toho dosáhnout, je zvýšení pozornosti věnované snům vůbec. Doporučuje se vést si snové záznamy, systematicky se pokoušet sny vybavovat, mluvit o nich, domýšlet jejich děj atd. Touto triviální metodou lze značně zlepšit zapamatování snů. Po dvou týdnech zapisování a celkového soustředění se na sny se mi jejich zapamatovávání zlepšilo z původních dvou nebo tří snových fragmentů týdně na tři nebo více souvislých snů za noc. Dobré zapamatovávání si snů je základním předpokladem pro úspěšný lucid dreaming. Další poněkud sofistikovanější technika, která již slouží přímo k indukci lucid snů a jejíž funkčnost se mi podařilo ověřit, je založena na následující ideji – poslední, na co člověk před usnutím myslí, musí být to, že chce snění odhalit. Stačí si v duchu donekonečna opakovat větičku jako „až se mi bude něco zdát, chci o tom vědět“ a zároveň se s tímto přáním zcela ztotožnit. LaBerge dále doporučuje spojit tuto usínací aktivitu s detailním domýšlením posledního nebo něčím významného snu směrem k úplné luciditě.

Další poněkud odlišnou metodou je vypracování si stereotypu pro provádění zkoušek reálnosti zažívaného (reality checks). Pokud se jejich provádění stane zcela rutinním, existuje velká pravděpodobnost, že je člověk provede i ve snu a tím ho odhalí. Takováto zkouška může spočívat například v tom, že se člověk podívá na hodinky, čas si zapamatuje a za chvíli se na ně podívá znovu. Pokud čas odpovídá, vědomě se snaží, aby se číslice na displayi nepřirozeně změnily. Pokud se to nestane, tak pravděpodobně nesní. Pak má začít přemýšlet, jaké by to bylo, kdyby snil, co by dělal, kdyby si to uvědomil atd. Tyto testy reality by měl člověk důsledně provádět několikrát denně, aby si je skutečně vžil. Za pár dní, co jsem tuto techniku zkoušel, se mi ji nepodařilo uplatnit – ve snu mě ani nenapadlo reálnost testovat.

Na pomoc adeptům lucidity byly vyvinuty i speciální přístroje. Nejznámějším a dle referencí velmi účinným produktem tohoto typu je výrobek DreamLight. Ten využívá poznatku, že k luciditě dochází právě v REM spánku. DreamLight si nasadíte tak, aby jeho senzory mohly snímat pohyb vašich očí během spánku. Jakmile ho zjistí, začnou výbojky přístroje vydávat krátké záblesky s tak nízkou intenzitou, aby vás neprobudily, ale přesto v nějaké podobě do snu pronikly a jednoznačně vás o tom, že sníte, informovaly.

Nepříjemným aspektem lucid snů je to, že mají tendenci poměrně rychle končit probuzením. Někteří lucid dreameři tvrdí, že předčasnému konci snu je možné zabránit. Po zjištění prvních známek probouzení se prý stačí začít co nejrychleji otáčet kolem své osy a intenzivně se snažit upadající snové prostředí znovu oživit. Jednou při nežádoucím probouzení se z lucid snu jsem si na tuto radu vzpomněl, leč točení probuzení nezabránilo.

Lucid dreaming je velmi zábavný a vůbec pozitivní. Představa, že by si s jeho pomocí, jak to někteří master dreamers popisují, mohl člověk snové prožitky i jejich prostředí při čistém vědomí kompletně navrhovat a vytvářet, je prostě úchvatná. Existence takové možnosti vede k heretickým úvahám a dotazům, čím že je ta bdělá realita vlastně autentičtější než snová, když zdaleka nenabízí takové možnosti.

kopeek