šalvěj

Sam doma. Napustit vanu. Udelat z flasky bongo. Zapalovac. Salvej. Zavrel jsem koupelnu a rozsvitil vsechna svetla. Jedny u zrcadla jsou obzvlast silne a zarici – jednou jsem si pri nich ve vaně cetl trinactou kapitolu Bachova Jedineho a jeste ted si pamatuji ten prijemny pocit.

Chvili jsem se jen tak koupal a potapel. Pak jsem vzal do vany bongo, nasypal do neho asi 1/5 g šalveje 1:10 z mithrasu. Nahoru, dolu, vydech, nadech, drzet. Sotva jsem vydechl, ani jsem neodlozil bongo, spis jsem ho odhodil a sesunul se do vany. Whuu takova rychlost! Chvili jsem byl uplne nekde jinde:

Nekonecna stena z ctvercu, nektere jsou bile, jine cerne. Vedle steny projizdi/proleta vuz, ostatne jako uz celou vecnost. Ridi ho moudra a prisna pani. Poslouchaji ji 2 cerni muzi kteri obcas zastavi a neco delaji s cernymi ctverci (neexistuje slovo, ktere ma takovy vyznam, abych popsal co s nimi delaji). No jasne, trochu se divim ze o nich vim az ted. Ted se proste jenom zastavili tady. Pani tam ve skutecnosti neni, jen jeji pocit, jeji mysl nebo duch. Ale vim ze me pozoruje. Celou dobu mam i jeden dost neprijemny pocit, ale nevim kam ho zaradit, prisuzuji ho prisnosti te Pani.

Zacal jsem si uvedomovat i svet ve kterem lezim ve vane a vedle me lezi bongo. Chvili jsem nevedel ktery je skutecny a kam zaradit ten druhy. Pak jsem se rozhodl ze skutecny je ten s vanou. Uz vim co je ten neprijemny pocit. Jak mi hladina vody ve vane jezdi pri nadechu a vydechu po tele, tak to strasne reze, stejne tak kdyz mrkam, tak me vicka rezou do oci. Uplne hrozne, mnu si oci a potapim se cely pod vodu, abych tomu unikl. Chvili jsem s tim bojoval a pak jsem si vzpomnel na triperovu sajtu jak se tam psalo ze kdyz je neco spatne staci si uvedomit ze to neni skutecne a ze to urcite prejde. Najedou jsem si mohl vybrat jestli me to bude dal rezat nebo jestli tyhle pocity zmizi. Chvili jsem vahal. Pak jsem si vybral jit vpravo, tzn at bolest zmizi.

Skoro hned ty pocity opravdu zmizely. Voda byla prijemna, jemna a vsechno bylo vpohode. Chvili jsem jen tak lezel ve vane.

Rozhodl jsem se, ze uz udrzim bongo a zvladnu ho naplnit, tak si dam dalsi. Kdyz jsem lezl pro bongo, tak jsem si vsiml ze na jedne kachlicce je malba kytky – tu jsem samozrejme znal i pred tim, ale ted jsem ji videl uplne jinak.. je plasticka, vycniva ven, je takova hladka a obla.. Rukou jsem zavadil o nejakou nalepku na boku vany – asi reklama vyrobce neboco – byla taky hrozne plasticka, takovy maly kopecek.. hm to jsou veci..

Tak a ted zvladnu to bongo dvakrat. Takze Nahoru, dolu, vydech, nadech, drzet. Zatimco zadrzuji dech uz pripravuji dalsi. Dost jsem toho vysypal do vany, ale zvladl jsem to a dokazal se jeste trochu soustredit. Nahoru, dolu, vydech, nadech, drzet. Bongo jsem jen tak odhodil a zuchl do vany 🙂

Citil jsem tu silu. Svet se mi zacal zase ztracet, posledni byl pocit ze se mi trochu trese ruka a desivy smich. Z toho kde jsem byl si pamutuji jen takove matne pocity.. rychlost, ostrost, presnost, vrtkavy vrchol, dokonalost, slozitost.. zadne klamy, zadne nedorozumeni, vsechno je zbytecne, vsechno je jinak..

Jen tak jsem lezel ve vane a uzival si tu energii. Doslo mi, ze slysim jak muchy bzuci.. ale tady zadny nebyly a nejsou. To jsou muchy z obyvaku. Slysel jsem je uplne detailne. No teda! Dokazal jsem sluch zamerovat tak jako zrak. Kdyz jsem si vybral nejake misto, tak jsem z neho slysel vsechno uplne dokonale. Vrceni zarovky, kterou normalne nejde slyset ani kdyz bych chtel.. Projizdel jsem ruzna mista a poslouchal. Nekde musela byt otevrena ventilacka, slysel jsem jak vitr narazi do okna a proteka dovnitr..

Pak jsem nejakou dobu zase jen tak lezel a nic nedelal, na nic nemyslel..

Rozhodl jsem se, ze vylezu z vany. Jak jsem se zvedal, kapaly ze me kapky. Slysel jsem je dopadat na hladinu a videl jsem ty plasticke kruhy – vlny, ktere ten dopad zpusobil. Pak jsem se utrel, pochvalil jsem se ze se dokazu utrit, oblikl se a sel do pokoje.

Pustil jsem si nejakej postahovanej trance a poslouchal. Hudba byla daleko prostorovejsi nez normalne. Takova.. jakoby kolem me byl valec hudby.. Hodne super.. tak jsem poslouchal..

Chtel jsem zkusit i neco jineho nez hudbu. Vzal jsem film The City of Lost Childern a zacal ho nahravat na disk.

Film se mi hodne libil. Vynikajici atmosfera. Se zaujetim jsem na neho koukal az do konce. Pak jsem byl uz vicemene v normalu, tak jsem veci poklidil, napil se a sel spat.

Sny nebyly nijak zvlastni.

stale je co zkouset.. tohle je teda z netu, ALE…

mikrom

mikrom

Roman Mikulka aka mikrom. Ajťák, opravář, programátor samouk, elektrotechnik, koloběžkář a geocacher. Více na samostatné stránce O mně.

Mohlo by se vám líbit...

komentáře 3

  1. Hnojař napsal:

    No tak todle je teda solidní náklad. Člověk by až měl pocit, že tím že nebere drogy o něco hustýho přichází :o)

  2. mikrom mikrom napsal:

    no dost me to zaujalo, jen kamos rikal, ze bych si tohle mel radsi odpustit, ze se po tom muze clovek zblaznit, ALE…

  3. Hnojař napsal:

    Je to ošidný, zbláznit se můžeš i ze stresu z práce, ze zkoušek, z jídla, z ženskejch, ze všeho se můžeš zbláznit…ÁÁÁ MŮŽEME SE ZBLÁZNIT, POMOOOOC!!!!!Ale je asi fakt,že drogy jsou špatné, áno!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *