provazochodecká
Karel Plíhal
Jdu po napjatým laně, co mizí kdesi ve tmě,
je to se mnou vážný, jsou to děsná muka.
Potí se mi dlaně, panebože veď mě,
kde je anděl strážný, kde je jeho ruka.
Tisíc lesklých očí, kouká na mě z hloubky,
tak jak se kouká dítě do výkladní skříně.
Hlava se mi točí a strach má ostrý zoubky,
a kdosi sundal sítě kvůli větší psině.
Srdce sebou háže jako zajíc v pytli,
kdo si o ně řekne, kdo z vás si je koupí.
Za dvě něžné paže, které by mě chytly
až noha se mi smekne a dav se rozestoupí.
