Omluva Jana Husa za pravopis pln chmur

Tento fiktivní dokument má jednu zvláštnost. Neobsahuje ani jedno oháčkované nebo očárkované písmeno.

Krajani a druzi moji,

ach, smutno mi je, trudno, neveselo, chmurami jsem zavalen, hanbou jsem zdrcen a jest mi za co pykat. Maje na mysli jen dobro, bez rozmyslu jsem vnesl do jazyka velkou lotrovinu, a tak zavinil historickou nehodu. Dlouho se to tutlalo, teprve tato epocha celou moji vinu naplno vyjevila. Uznal jsem to a kaji se. V troufalosti ducha, a usiluje pouze o to, aby bylo lze rychleji rozmluvy, ano i knihy, skripta a lejstra zapisovati, jsem vymyslel potrhlou a krutou fintu. Brkem z husy jsem litery a, c, d, e, i, n, o, r, s, r, u, y, zprobodal a zle poranil.

„Je to jako bobky od much, co si nad linkami v letu ulevily, fuj!“ podotkli k diakritice kritici z univerzity, ledva ohrnuli nos. Tehdy se lid proti tomu moc neohrazoval, ale myslel si svoji a brblal: „Pche, zase jeden trouba, aby se zviditelnil, navrhl reformu. Ale co bychom s panstvem vedli spor. Zase holt dali shora befelem akademickou stolici nedoukovi a my si to odneseme. Aby ho kat spral!“

A tak se tak najednou psalo. Co jsem to provedl! Jejda, to jsem tomu dal, to jsem to zpackal! Zaujat plky z kazatelny, do toho doby shon, bez koncepce, bez projektu, nedbaje na dopady, zavrhl jsem kompatibilitu s latinskou abecedou. Byl to ode mne omyl, hloupost a nedbalost.

Omluvou mi snad je jen neznalost toho, kudy se pokrok v budoucnu bude pohybovat. Nemaje potuchy, co jednou bude znamenat ASCII, znesnadnil jsem vlasti vstup do Evropy a zatarasil pohodlnou cestu do e-mailu i do Internetu. Za ten skutek by informatici i po letech dozajista souhlasili s onou klatbou, kterou na mou hlavu uvalil koncil v Kostnici, a nejeden znalec by bezpochyby na hranici i poleno donesl.

Ouha, ale co dnes poradit vlastenci, chce-li cosi kamsi poslat a je nucen oholit znaky o diakritiku, a pochroumat tak jazyk, jindy pln kouzla a vtipu?

Dumal jsem tuze dlouho, zda mohu malinko napravit, co jsem v minulosti zpackal, a lze-li vyklouznout z pasti diakritiky.

A ejhle – z toho kruhu se vymanit lze! Vynech, zanedbej, obejdi, rovnou do pekel uvrhni ta slova, co jsem zbabral, a spisuje cos, vol jen ta, co zbyla mnou netknuta! Neboj se a nelekej, je jich kupodivu spousta! Vylov si je z mozku, vychytej z knih, vyber si je v proudu slov na ulici, na rynku i v pajzlu, i tam v rozhlase, naslouchej, po libosti se slovy si hrej, ale dbej, abys nemluvil a nepsal jako robot, co nikdy nenabyl ducha a citu! S rozmyslem a odvahou cpi ta slova na listy, do stroje i do e-mailu!

Linkami, pery a editory lehce prolezou a neoloupeny o smysl donesou vzkazy kamkoli bez vady a kazu. Pak bude na odiv, co za kejkle tenhle jazyk dovede – a o tom je samosebou i tento list. Jeho obmyslnou podstatu jste dozajista hnedlinko zkraje prokoukli, nebo snad ne?

S pozdravem, pokorou a notnou omluvou

Mistr Jan

puvod nejasen, ja naleziv to zde

mikrom

mikrom

Roman Mikulka aka mikrom. Ajťák, opravář, programátor samouk, elektrotechnik, koloběžkář a geocacher. Více na samostatné stránce O mně.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

14 + 18 =